pejsci

2. listopadu 2008 v 12:41 | anet

pejsci



Psi se stali jedním z fenoménů dnešní doby. To je nesporný fakt, na který se jen těžko hledá vysvětlení. Prognózy totiž byly přinejmenším v našich zemích právě opačné. Očekávalo se, že rozvoj podnikání a s ním spojená časová zaneprázdněnost zúčastněných na straně jedné a prohlubující se sociální rozdíly v důsledku nezaměstnanosti na straně druhé povedou když ne k zániku kynologie, tak alespoň k jejímu výraznému omezení. I když výše uvedené potencionální "brzdy" rozvoje chovu psů a mnohé další reálně existují, počty psů jsou u nás tak vysoké jako nikdy dříve.













dalmatin

Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.














mops

Mops je známý již z dávnověku. Zvláštním a spletitým osudem se ze starověké indické společnosti dostal do Evropy, nejdříve ze všeho do Holandska. Jeho původ pochází pravděpodobně z Číny, jeho šíření však začalo až v Holandsku, kde se svým zbarvením ladil s barvami rodu Oranžských, tehdejších vládců Holandska. Mops byl velice oblíbený, a když se Vilhelm III. Oranžský stal anglickým králem, přivezl si několik Mopsů s sebou do Anglie. Okamžitě se na anglickém dvoře stali velice populární. V této době byl Mops poněkud menší, křížením však dosáhl současných rozměrů. Následně se počet Mopsů snížil a plemeno se stalo vzácným. Anglická královna Viktorie projevila přání tohoto pejska vlastnit, po těžkém hledání pro ni našli však pouze jeden kus. Před více jak 20 lety byl založen "Klub milovníků mopsů", jehož specialisté zachránili výskyt a získali současné plemeno. Plemeno je přiznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.










dobrman

V 60. a 70. letech 19. století ho vyšlechtil jistý K. F. L. Dobermann, výběrčí daní a exekutor v durynském městě Apolda. Ten pro výkon svého povolání naléhavě potřeboval ostrého psa, který by mu dokázal zjednat respekt. Hladkosrstí pinčové, které použil jako výchozí materiál, se však na německém území vyskytovali už ve středověku, byli jím zušlechtěni a také výrazně zvětšeni. Domníváme se, že za tímto účelem bylo přikříženo ještě několik dalších plemen.











zlatý retrívr

Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost












setr a anglický setr


Anglický setr byl vyšlechtěn ve Velké Británii v 19. století. Vznikl cestou připouštění a křížení španělských ohařů a díky svému šlechtiteli, Edwardu Laverackovi, se roku 1825 druh bíle-kropenatého plemene stabilizoval a byl uchráněn pro budoucí dobu. Anglický setr je rozšířený po celém světě i v ČR. Jeho aktivita se uplatňuje především při honu zvěře.


Irský setr (Irish Red Setter) byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Vznikl křížením Irského červenobílého setra (Irish Red and White Setter) a neznámého vskutku červeně zbarveného psa. Jako čistý typ byl identifikován v 18. století. Irský Red Setter Club byl založený v roce 1882, a to především s cílem podporovat jeho chov. Tento klub vydal v roce 1886 chovný standard plemene a organizoval zkoušky loveckých psů a od této doby také udával plemenný standard. V roce 1998 klub publikoval pracovní styl plemene. Standard a pracovní styl společně popisují fyzickou formu a pracovní schopnosti plemene.
Irský červený setr (Irish Red Setter) se během let vyvinul do vytrvalého, zdravého a inteligentního psa, který má nejen vynikající pracovní schopnosti, ale také ohromnou životní sílu









bulteriér


Bulteriér (Bull Terrier) vznikl v polovině 19. století ve Velké Británii. Jak už samotné jméno napovídá, vznikl křížením Anglických buldoků s bílými, dnes už neexistujícími, Staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy a honit divoké kance. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra. Výsledkem křížení vznikl pes se znaky buldoků (krátká nízká čelist, přemrštěně vyznačené úhly nohou, hrbatá záda. Pro bílou barvu používali ke křížení Dalmatina.















německá doga

Německá doga (Deutsche Dogge) je národní německé plemeno. Německé dogy pocházejí od dávnověkých moloských psů, kteří se dostali do Evropy v době vlády římského impéria, šířících se pro bojové a strážní služby. Ve středověku dogu používali k nahánění dobytka, pastvě býků, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy a hlavně na osobní ochranu. V 19.století se začalo s plemenným rozšiřováním tohoto psa. Plemeno se zformovalo křížením dogovitých psů ze severu a jihu Německa, možná jim byla přilita krev i grejchaundů. V roce 1863 na výstavě psů v Hamburku byly předvedeny dva druhy: ulmská a dánská doga, naposledy přiznány jako jedno plemeno. Standart a všeobecné označení byla vydána v roce 1876 u příležitosti výstavy psů v Berlíně.










výmarský ohař



Výmarský ohař byl vyšlechtěn v 16. století v Německu. Vznikl z nyní již vyhynulého plemene šedých brakýřů sv. Ludvíka. Počátkem 19. století toto plemeno zdokonalili výmarští vévodové, kterým se podařilo přísnou selekcí vytvořit zvláštního psa, se srstí barvy myší šedi a téměř modré a jantarovýma očima. Jako standardní plemeno byl uznán v Německu roku 1896. Po druhé světové válce se jako služební pes stal velmi oblíbeným v USA. Je rozšířen také v Evropě, Kanadě a v Rusku.













labrador

Plemeno nevzniklo na Labradoru, ale na pobřeží Newfoundlandu, kde byli tito psi cvičení k přinášení rybářských sítí z ledové vody. V 19. století přijížděli newfoundlandští rybáři do západní Anglie obchodovat s rybami a někteří tu prodali i své psy. Náhle se ukázalo, že tito psi úspěšně pracují jako psi lovečtí. Anglický Kennel Club je jako plemeno uznal r. 1903. Jméno labradorský retrívr jim dal poprvé hrabě z Malmesbury roku 1887.











bernardýn



V průsmyku Velkého Sv. Bernarda ve výši 2469 metrů nad mořem založili mniši v 11. století hospic určený jako útočiště pro cestující a poutníky. V tomto hospicu se od poloviny 17. století chovali na hlídání a na ochranu velcí horští psi - bernardýni.









aljašský malamut

Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.












bígl


Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů zajícovitých a starých anglických loveckých psů, Je určený k honu zajíců, lišek a různé zvěře. Po několik století byl Bígl (Beagle)chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.s toletí se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě







brazilská fila

Brazilská fila pochází z podmínek, kde každý cizí příchozí nebo každé cizí zvíře může představovat vážné nebezpečí pro jejího majitele. Proto je to pes s velmi nízkým prahem vzrušivosti. Vzhledem k podmínkám, v nichž žijeme v naší zemi, je třeba pečlivě zvažovat, z jakého odchovu si vybrat štěně, aby bylo dobře socializované a nepůsobilo majiteli vážné problémy nesprávně chápanou ostražitosti a přehnanou aktivní odmítavostí vůči cizím.











a další super psí fotky.................
































































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama