Listopad 2008

kočky

25. listopadu 2008 v 15:43 | anet

kočky


Dle archeologických zpráv kočky zdomácněly spolu s člověkem v době, kdy člověk sám začal vést usedlý život. Tyto první "zdomácnělé kočky" však byly pouze prosté divoké kočky, které se živily převážně odpadky. Dávní pozorovatelé zastávají na vývin domácí kočky diametrálně protichůdné názory. Klasická verze přijímá za jediného předka kočky domácí, severoafrickou, původem z přední Asie, stepní kočku, která asi před tisíci lety zdomácněla v Nurii. Odtud, z Nubie, se kočka domácí dostala do Egypta, dále do Asie, kde se zkřížila s lesní kočkou bengálskou. V Evropě se tyto kočky křížily s místní, divokou lesní kočkou evropskou. Výsledkem těchto křížení jsou různá současná plemena, odlišující se tvary i zbarvením.

plemena

. Perské a exotické kočky

II. Polodlouhosrsté kočky

III. Krátkosrsté a somálské kočky

IV. Siamské a orientální kočky





Neuznaná plemena

Kromě toho existuje mnoho dalších plemen, které FIFe neuznává:


















































































...... i love cats......









delfínci

24. listopadu 2008 v 18:45 | anet

delfínci





















































zakrslý králík

24. listopadu 2008 v 18:32 | anet

zakrslý králík






























































kosatky

22. listopadu 2008 v 19:02 | anet

kosatky

Kosatka černá (Pseudoorca crassidens) je jediným žijícím zástupcem rodu Pseudoorca. Je menší a méně známá než kosatka dravá, které se trochu podobá a od níž se odlišuje i tím, že se její výskyt soustředí zejména do tropických a subtropických oblastí (preference kosatky dravé je přesně opačná.)
Kosatka černá má jednolitou tmavě šedou až černou barvu, dorůstá délky až 6 m a může vážit až 1,5 tuny. Je skvělý plavec a obvykle se sdružuje ve skupinách po 10-50 jedincích. Živí se mořskými rybami.



fotky










































křeček džungarský

22. listopadu 2008 v 18:53 | anet

křeček džungarský


Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře.


Křečík džungarský (džungarák) má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Ocásek je maličký, cca 1cm.


Křečíci ovšem žijí na různých místech Asie od Kazac

hstánu přes Mongolsko až do Mandžuska.


Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci. Jejich domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.


Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička po páření rodí 5-6 mladých. Pohlavní dospělosti křeček dosahuje kolem třetího měsíce. Pokud je křečík zvyklý sám (např. půl roku) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou (zezačátku se budou rvát o domeček/ky a potom o další věci jako je žrádlo atd.).

Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen, anebo ořechů, protože tyto semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu.

Pro křečíka je vhodné akvárium, terárium nebo klícka o půdorysu minimálně 40x25 cm. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky nebo vyšší akvária/terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by měl mít pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také ,,koupou" v misce naplněné pískem pro činčily a zvyšuje to kvalitu srsti.



...fotky...




















black eyed pears

22. listopadu 2008 v 18:38 | anet

black eyed pears





























dalmatin

22. listopadu 2008 v 8:46 | anet

dalmatin


Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin

PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.

POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby "ustřižený". Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm

VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.
CHARAKTER:
Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Dobrý hlídač, nebo ochranář z něho tedy nebude. Ve společnosti lidí se cítí moc dobře, je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný. Miluje děti a svému pánovi je velice oddaný.
PÉČE:
Dalmatin má srst, která po celý rok líná. Proto je pravidelně již z jeho těla odstraňujte gumovou masážní rukavicí. Dalmatin potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Občas mu kontrolujte a čistěte ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dalmatin se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký a kočárový pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 - Honiči - příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DA
ČÍSLO STANDARDU:
153/ 14. 04. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
14. 04. 1999






























































































































ztraceni

19. listopadu 2008 v 21:21 | anet

ztraceni


Ztraceni (anglicky Lost) je televizní seriál americké stanice ABC. Hlavním motivem je osud přeživších cestujících ze zříceného letadla společnosti Oceanic Airlines, které letělo ze Sydney do Los Angeles, na tajemném tropickém ostrově v jižním Pacifiku. Děj se točí jednak kolem vztahů mezi ztroskotanými, dále se na ostrově objevují další postavy a jednou z rovin jsou tzv. "flashbacky", které popisují minulost jednotlivých osob formou vzpomínek. Od posledního dílu třetí řady nahrazují flashbacky v některých dílech tzv. "flashforwardy", jež ukazují budoucnost postav.
Seriál byl vytvořen Damonem Lindelofem, J. J. Abramsem a Jeffreym Lieberem a je převážně natáčen na havajském ostrově Oahu.[1] Pilotní epizoda byla poprvé uvedena 22. září 2004. Od té doby televizní stanice ABC odvysílala čtyři řady. Kvůli velkému množství herců, tvůrců a nákladům a kvůli točení na Havaji, jsou Ztraceni jedním z nejdražších televizních seriálů, např. pilotní díl stál 10 miliónů dolarů[2].
V květnu 2007 bylo oznámeno, že Ztraceni budou pokračovat čtvrtou, pátou a šestou řadou, končící se 117. epizodou v květnu 2010. Tyto tři finálové řady se budou skládat ze 16 epizod v každé z nich, to se změnilo kvůli stávce scénáristů. Počet epizod ve čtvrté řadě byl tedy změněn na 13, s tím že se zbývající 3 epizody přidají k následujícím dvoum řadám. Čtvrtá řada měla americkou premiéru 31. ledna 2008.
TV Nova zakoupila vysílací práva a první díl uvedla 3. září 2006. Na podzim 2006 se vysílal v neděli večer, v lednu 2007 v pondělí večer, od února opět v neděli večer. Seriál je také vysílán na české mutaci kanálu AXN, na kterém se začala čtvrtá řada vysílat od 6. dubna 2008.[3]







hrají :

mattew fox - jack shephard
josh holloway - james sawyer ford
evangeline lili - kate austen
jorge garcia - hugo hurley reyse
emilie de ravin - claire littleton
terry o quinn - john locke
daniel dae kim - jin-soo kwon
yunjin kim - sun kwon
naveen andrews - sayid jarrah .........














































další zvířátka

10. listopadu 2008 v 16:40 | anet

zvířátka


kosatka




žirafa




pískomil




křeček




zakrslí králík




tarbíkomyš




opice




je jich opravdu moc......


a pro pobavení ...........................................
legrační super fotky zvířátek





















































.....a to je asi vše.....

moji oblíbení herci

10. listopadu 2008 v 16:10 | anet

moji oblíbení herci

orlando bloom



will smith




johny deep





simon pegg




robert downey


někdo to rád blond..........

10. listopadu 2008 v 15:23 | anet

někdo to rád blond

Keener Ivory Wayans, režisér filmu Scary movie představuje bláznivou komedii NĚKDO TO RÁD BLOND s komiky Shawnem Wayansem a Marlonem Wayansem. Aby dva nešikovní agenti FBI odhalili, kdo stojí za pokusem o únos dvou mladých, bohatých a blonďatých dědiček, musí se za ně převléci. Co se stane, když se pokusí proniknout do vyšší společnosti? Skandál! Šílené situace a nonstop zábava provází bratry, kteří se ze smolařů mění v mladé ženy... s postavením! S filmem NĚKDO TO RÁD BLOND plným dobré muziky se budete od začátku do konce skutečně bavit



































pejsci

2. listopadu 2008 v 12:41 | anet

pejsci



Psi se stali jedním z fenoménů dnešní doby. To je nesporný fakt, na který se jen těžko hledá vysvětlení. Prognózy totiž byly přinejmenším v našich zemích právě opačné. Očekávalo se, že rozvoj podnikání a s ním spojená časová zaneprázdněnost zúčastněných na straně jedné a prohlubující se sociální rozdíly v důsledku nezaměstnanosti na straně druhé povedou když ne k zániku kynologie, tak alespoň k jejímu výraznému omezení. I když výše uvedené potencionální "brzdy" rozvoje chovu psů a mnohé další reálně existují, počty psů jsou u nás tak vysoké jako nikdy dříve.













dalmatin

Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.














mops

Mops je známý již z dávnověku. Zvláštním a spletitým osudem se ze starověké indické společnosti dostal do Evropy, nejdříve ze všeho do Holandska. Jeho původ pochází pravděpodobně z Číny, jeho šíření však začalo až v Holandsku, kde se svým zbarvením ladil s barvami rodu Oranžských, tehdejších vládců Holandska. Mops byl velice oblíbený, a když se Vilhelm III. Oranžský stal anglickým králem, přivezl si několik Mopsů s sebou do Anglie. Okamžitě se na anglickém dvoře stali velice populární. V této době byl Mops poněkud menší, křížením však dosáhl současných rozměrů. Následně se počet Mopsů snížil a plemeno se stalo vzácným. Anglická královna Viktorie projevila přání tohoto pejska vlastnit, po těžkém hledání pro ni našli však pouze jeden kus. Před více jak 20 lety byl založen "Klub milovníků mopsů", jehož specialisté zachránili výskyt a získali současné plemeno. Plemeno je přiznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.










dobrman

V 60. a 70. letech 19. století ho vyšlechtil jistý K. F. L. Dobermann, výběrčí daní a exekutor v durynském městě Apolda. Ten pro výkon svého povolání naléhavě potřeboval ostrého psa, který by mu dokázal zjednat respekt. Hladkosrstí pinčové, které použil jako výchozí materiál, se však na německém území vyskytovali už ve středověku, byli jím zušlechtěni a také výrazně zvětšeni. Domníváme se, že za tímto účelem bylo přikříženo ještě několik dalších plemen.











zlatý retrívr

Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost












setr a anglický setr


Anglický setr byl vyšlechtěn ve Velké Británii v 19. století. Vznikl cestou připouštění a křížení španělských ohařů a díky svému šlechtiteli, Edwardu Laverackovi, se roku 1825 druh bíle-kropenatého plemene stabilizoval a byl uchráněn pro budoucí dobu. Anglický setr je rozšířený po celém světě i v ČR. Jeho aktivita se uplatňuje především při honu zvěře.


Irský setr (Irish Red Setter) byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Vznikl křížením Irského červenobílého setra (Irish Red and White Setter) a neznámého vskutku červeně zbarveného psa. Jako čistý typ byl identifikován v 18. století. Irský Red Setter Club byl založený v roce 1882, a to především s cílem podporovat jeho chov. Tento klub vydal v roce 1886 chovný standard plemene a organizoval zkoušky loveckých psů a od této doby také udával plemenný standard. V roce 1998 klub publikoval pracovní styl plemene. Standard a pracovní styl společně popisují fyzickou formu a pracovní schopnosti plemene.
Irský červený setr (Irish Red Setter) se během let vyvinul do vytrvalého, zdravého a inteligentního psa, který má nejen vynikající pracovní schopnosti, ale také ohromnou životní sílu









bulteriér


Bulteriér (Bull Terrier) vznikl v polovině 19. století ve Velké Británii. Jak už samotné jméno napovídá, vznikl křížením Anglických buldoků s bílými, dnes už neexistujícími, Staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy a honit divoké kance. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra. Výsledkem křížení vznikl pes se znaky buldoků (krátká nízká čelist, přemrštěně vyznačené úhly nohou, hrbatá záda. Pro bílou barvu používali ke křížení Dalmatina.















německá doga

Německá doga (Deutsche Dogge) je národní německé plemeno. Německé dogy pocházejí od dávnověkých moloských psů, kteří se dostali do Evropy v době vlády římského impéria, šířících se pro bojové a strážní služby. Ve středověku dogu používali k nahánění dobytka, pastvě býků, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy a hlavně na osobní ochranu. V 19.století se začalo s plemenným rozšiřováním tohoto psa. Plemeno se zformovalo křížením dogovitých psů ze severu a jihu Německa, možná jim byla přilita krev i grejchaundů. V roce 1863 na výstavě psů v Hamburku byly předvedeny dva druhy: ulmská a dánská doga, naposledy přiznány jako jedno plemeno. Standart a všeobecné označení byla vydána v roce 1876 u příležitosti výstavy psů v Berlíně.










výmarský ohař



Výmarský ohař byl vyšlechtěn v 16. století v Německu. Vznikl z nyní již vyhynulého plemene šedých brakýřů sv. Ludvíka. Počátkem 19. století toto plemeno zdokonalili výmarští vévodové, kterým se podařilo přísnou selekcí vytvořit zvláštního psa, se srstí barvy myší šedi a téměř modré a jantarovýma očima. Jako standardní plemeno byl uznán v Německu roku 1896. Po druhé světové válce se jako služební pes stal velmi oblíbeným v USA. Je rozšířen také v Evropě, Kanadě a v Rusku.













labrador

Plemeno nevzniklo na Labradoru, ale na pobřeží Newfoundlandu, kde byli tito psi cvičení k přinášení rybářských sítí z ledové vody. V 19. století přijížděli newfoundlandští rybáři do západní Anglie obchodovat s rybami a někteří tu prodali i své psy. Náhle se ukázalo, že tito psi úspěšně pracují jako psi lovečtí. Anglický Kennel Club je jako plemeno uznal r. 1903. Jméno labradorský retrívr jim dal poprvé hrabě z Malmesbury roku 1887.











bernardýn



V průsmyku Velkého Sv. Bernarda ve výši 2469 metrů nad mořem založili mniši v 11. století hospic určený jako útočiště pro cestující a poutníky. V tomto hospicu se od poloviny 17. století chovali na hlídání a na ochranu velcí horští psi - bernardýni.









aljašský malamut

Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.












bígl


Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů zajícovitých a starých anglických loveckých psů, Je určený k honu zajíců, lišek a různé zvěře. Po několik století byl Bígl (Beagle)chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.s toletí se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě







brazilská fila

Brazilská fila pochází z podmínek, kde každý cizí příchozí nebo každé cizí zvíře může představovat vážné nebezpečí pro jejího majitele. Proto je to pes s velmi nízkým prahem vzrušivosti. Vzhledem k podmínkám, v nichž žijeme v naší zemi, je třeba pečlivě zvažovat, z jakého odchovu si vybrat štěně, aby bylo dobře socializované a nepůsobilo majiteli vážné problémy nesprávně chápanou ostražitosti a přehnanou aktivní odmítavostí vůči cizím.











a další super psí fotky.................